Název složky je ve formátu Projekt.NázevMikroservisy nebo NázevMikroservisy

/ root složka BE aplikace, obsahující konfigurační soubory a Dockerfile a sln  └── XX.YY.Application/ business vrstva aplikace, obsahující services, modely a mapování  └── XX.YY.Contracts/ kontrakty, které nabízí API rozhraní  └── XX.YY.Common/ datová vrstva aplikace, obsahuje entity, repositáře, specifikace (filtrovací)  └── XX.YY.Data.EF/ napojení na DB pomocí EF, obsahuje migrace  └── XX.YY.Host/ spouštěcí projekt aplikace a prezentační vrstava, obsahuje endpointy (controllery) └── XX.YY.Client/ vygenerovaný API client, kterého si mohou jako nuget referencovat ostatní mikroservices

Veškeré metody musí mít výstižný název popisující funkcionalitu metody, ze které musí být patrné k čemu slouží. Toto vede k dodržování principu single responsibility kdy metoda dělá pouze jednu věc, dalším benefitem je že nevznikají dlouhé metody, které jsou nečitelné pro vývojáře kvůli své komplexitě.  Příklady: 

public Task<Entity> GetByIdAsync(int id, CancellationToken cancellationToken = default) 

public Task AddAttributesAsync(IEnumerable<CreateColumnRequest> columnRequests)

public static AddOpenApiSpecification(this IServiceCollection services) 

Veškeré proměnné musí mít název, který popisuje jejich funkci. Proměnné jsou inicializovány pouze ve scope jím náležícím a jejich životnost je co nejkratší. To vede k přehlednosti použitých proměnných a nedochází ke zbytečně brzkému inicializování proměnných a jejich pře používaní pro více účelů.